Nad hradem starým kouzla se sní.
Čtyř kolejí hlasy chodbami zní.
Každá má duši, svůj vlastní jas.
Však hloubku barev rozvíjí čas.
Nebelvír statečný, v rubínu žár,
kde lvi se probouzí, neznají zmar.
V srdci jak plamen, odvaha plane,
jak Fénix z popela hrdě povstane.
Zmijozel přichází v zeleném lesku.
Chytrost a ambice bez nářku, stesku.
Had ladně se vine, s chladnou myslí dál,
kdy sláva a moc je jejich svatý grál.
Mrzimor žlutý jak obilné klásky.
Srdce po okraj plná jsou lásky.
Věrnost a píle, jenž drží je pospolu,
skromnost a poctivost u jednoho stolu.
Havraspár modrý jak obloha čistá.
Moudrost a učení, mysl je bystrá.
Ti bystří strážci nad znalostmi bdí.
Kolejí jejich pravda vždy zní.
Nebelvír, Zmijozel, Mrzimor či Havraspár,
jsi součástí kouzla, co dává světu žár.
Pod duhovým pláštěm, kde magie bdí,
vždy najdeš své místo, tady se sní.
Duha se klene, spojuje v nedohlednu.
I když se lišíme, tvoříme rodinu jednu.
Bradavice jsou domov, kde každý najde svůj směr,
pod barevným obloukem, jít na západ či na sever.
Červená, zelená, žlutá i modrá,
barvy se snoubí, jak krásná modlitba.
S duhou na nebi, s nadějí v nás,
kouzla a přátelství rozvine čas.
Když déšť utichne, slunce se směje.
Nad hradem skvostná duha se hřeje.
Není to barevný oblouk co v dálce mizí.
Je zrcadlem našich duší - nejsme si cizí.
|
|
Kávový klub
