V jezeře si listy smáčí vrba druhem mlátivá,
u břehu zas na sluníčku oliheň se vyhřívá.
Nedaleko odtud v lese jednorožci běhají,
studenti pak za zábavou do Prasinek spěchají.
Nad tím vším se majestátně ve své kráse tyčí hrad,
nu, jen vstupte, nebojte se, otevřeno máme snad.
Ref:
Vivat naše Bradavice,
září jasně jako svíce.
Plamen poznání, co plane,
kéž ať nikdy nepřestane.
Ať mi dál na cestu svítí,
já chci vpřed životem jíti.
A nejsem sám; je nás mnoho
voláme tu do jednoho
kouzelníka, kouzelnice:
Vivat naše Bradavice!
Vevnitř na vás čeká věcí, že se divit budete,
možná skřítka, možná ducha na chodbě tu najdete.
Ve sklepení strašidelném bazilišek přebývá,
nebojte se – několik let nikam se již nedívá.
Velká síň je plná lidí; každý něco štěbetá,
košťaty zas famfr-hřiště tým hráčů nám zametá.
Ref:
Vivat naše Bradavice,
září jasně jako svíce.
Plamen poznání, co plane,
kéž ať nikdy nepřestane.
Ať mi dál na cestu svítí,
já chci vpřed životem jíti.
A nejsem sám; je nás mnoho
voláme tu do jednoho
kouzelníka, kouzelnice:
Vivat naše Bradavice!
Hrad ten milý Bradavický zpovzdálí vždy kyne nám,
ať jsem, kde jsem, vím, že tady svoje místo vždycky mám.
Až se ztratím, sejdu z cesty; i to se mi může stát,
vím, že navrátit se domů nemusím se nikdy bát.
V koleji tu na mě budou kamarádi čekat dál,
nechť ta škola vzkvétá navždy, to je to, co bych si přál!
Ref:
Vivat naše Bradavice,
září jasně jako svíce.
Plamen poznání, co plane,
kéž ať nikdy nepřestane.
Ať mi dál na cestu svítí,
já chci vpřed životem jíti.
A nejsem sám; je nás mnoho
voláme tu do jednoho
kouzelníka, kouzelnice:
Vivat naše Bradavice!
|
|
Kávový klub
