Čtyři hůlky vzhůru míří,
magie se proplétá,
v jejím středu mlha víří,
stojí škola zakletá.
Škola kouzel, škola umu,
ve všech čtyřech kolejích.
Každý rok sem míří domů
cestou v starých alejích.
Ve sklepení číhá tiše
had, co všechny sleduje.
Všechno vidí, všechno slyšel,
v chytrosti si libuje.
Lev, ten hrdě hradem kráčí,
na odiv má sílu, zbroj.
Kráčet s ním odvahu značí,
víra v sebe toho zdroj.
Havran zabral špičky věží,
rád rozhlíží se vůkol.
Ať je slunce nebo sněží,
sám zvládne každý úkol.
Jezevec je mezi nimi,
každému, co jeho jest.
Bez něj smutné budou zimy,
je mu cizí každá lest.
Čtyři hůlky vzhůru míří,
magie se proplétá,
v jejím středu mlha víří,
stojí škola zakletá.
Stojí tady po staletí,
tak, jak si kdysi přáli.
Prošlo tudy mnoho dětí,
co u krbů se hřály.
Buďme šťastni, že jsme tady,
vždyť je to štěstí, vážně.
Když si nevíš s něčím rady,
ptej se, odlož vášně.
Na svou školu buď vždy hrdý,
uč se, ať pak všechno znáš.
Ač se ti zdá výcvik tvrdý,
jsi tu, takže na to máš.
|
|
Kávový klub
